Nemám rád, když se v souvislosti s Velikonocemi mluví především o folklóru a lidových tradicích. Nezajímá mě, co se dělávalo na Velikonoce v 19. století a jaké zvyky či pověry byly s Velikonocemi spojeny. Já žiji ve 21. století a můj životní styl je zcela odlišný od toho, co bývalo kdysi. Nikdo dnes přece nevěří tomu, že se na Velký pátek otvírá země a na krátkou dobu zpřístupňuje skryté poklady. Byl by za hlupáka ten, kdo by se podle staré pověry potápěl na Velký pátek do vody a snažil se ústy vytáhnout kamínek, který by pak hodil levačkou za hlavu v domnění, že ho to ochrání před bolením zubů. To je směšné. A kdo dnes nosí na Zelený čtvrtek smetí a sype je na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy? A samozřejmě, že žádné zvony na Velký pátek neodlétají kamsi do Říma, aby byly po dobu své „nepřítomnosti“ nahrazeny řehtačkami a klapačkami. Podle této tradice byste měli ještě před jejich „odletem“ zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok.

Říkáte si, že takové pověry jsou přece nevinné a že nikomu neuškodí? Omyl. Nedávno jsem se setkal s příběhem jedné studentky ze Zlína. Pochází z katolické rodiny, kde se rodiče pokládali za věřící, ale do kostela přišli akorát tak na něčí pohřeb. A tak jejich dcera měla o křesťanství představy právě na úrovni zmíněných lidových pověr. V době dospívání, kdy začala hledat opravdové hodnoty, začala srovnávat křesťanství s islámem. Není divu, že s takovou náboženskou výbavou, jakou měla, přišla na to, jak málo práv mají ženy v křesťanství a oč více jich mají v islámu. V křesťanství prý neexistuje rozvod, zatímco islám ho umožňuje. V rámci křesťanství údajně žena nesmí dědit nebo svědčit, podle islámu ano. A dokonce, že menstruaci křesťanství vysvětluje jako trest za Evin hřích, kdežto podle islámu je to fyziologická věc. A tak jí pochopitelně vyšlo, že islám je rozhodně nejpokrokovější náboženství. A stala se muslimkou.

Že studentka vysoké školy má tak mizerné povědomí o vlastních křesťanských kořenech je jistě na pováženou. Ale takový je bohužel stav našeho národa. Národa, který se dnes tak vehementně odvolává na křesťanské evropské tradice.

Teď už možná chápete, proč nemám rád velikonoční folklór. Držím se totiž zásady, že my věřící hned tak všemu nevěříme. Zvláště ne pověrám, ať už jsou velikonoční nebo třeba vánoční. Ježíšovo evangelium naštěstí není poplatné určité době. Je smysluplné i pro mě, člověka, žijícího ve 21. století a můj životní styl nevrhá kamsi do minulosti.

Josef Hurta