image1 image2 image3 image4 image5 image6 image7 image8 image9 image10

Varhany

Ve farním sboru ČCE ve Stříteži nad Bečvou a Rožnově pod Radhoštěm slouží k doprovodu společného zpěvu při bohoslužbách dvoje pozoruhodné historické varhany, které byly postaveny mnohem dřív, než kostely, v nichž jsou tyto nástroje umístěny.

Varhany evangelického kostela ve Stříteži nad Bečvou

Podle mínění odborníků postavil jednomanuálový nástroj barokního charakteru s pedálem a mechanickou zásuvkovou trakturou po roce 1780 František Horčička. Varhany jsou umístěny ve dvoudílné skříni zdobené zlaceným akantem. Původně byly zbudovány pro kostel v Bludovicích na Těšínsku, odkud je na doporučení těšínského varhanáře Johanna Hauke za 100 zlatých v r. 1873 koupil střítežský evangelický sbor, který v té době budoval nový kostel. Po přemístění do střítežského kostela rekonstruoval nástroj varhanářský mistr Cyril Šidla ze Šumic u Uherského Brodu se svým synem Janem od podzimu 1873 do jara 1874. Při rekonstrukci, která stála 860 zlatých, zvýšili tlak vzduchu přiváděného do vzdušnice, nástroj přeladili a původní lomenou oktávu nahradili chromatickou stupnicí. Dalších 170 zlatých si vyžádala oprava varhanní skříně a zlacení jejích ozdob v roce 1874.

V této podobě sloužil nástroj střítežskému evangelickému sboru až do roku 1918, kdy v závěru první světové války nařídilo rakousko-uherské ministerstvo války zabavit cínové varhanní píšťaly pro válečnou výrobu. V srpnu 1918 byly větší cínové píšťaly z prospektu střítežských varhan demontovány a odvezeny. Za 22,5 kg zabaveného cínu vyplatilo ministerstvo války sboru náhradu 427,- tehdejších korun. Místo původních píšťal byl prospekt osazen náhradními plechovými píšťalami.

V době mezi válkami se cínové píšťaly do nástroje už nevrátily. Staršovstvo sboru si tehdy předsevzalo, že staré varhany nahradí novými a začalo shromažďovat peníze na jejich pořízení. Jednání o stavbě nových varhan s kutnohorskou firmou Tuček a s krnovskou firmou bratří Riegrů přerušila druhá světová válka. Po skončení války sbor obnovil jednání s národními správci firmy Rieger, avšak v tehdejší pohnuté době ke stavbě hned nedošlo. Po únorovém převratu v r. 1948 byly naspořené peníze zablokovány na tzv. vázaném vkladu a při měnové reformě v r. 1953 vzaly za své.

V dalších letech se prováděly pouze menší opravy, jejichž cílem bylo vyčištění a údržba nástroje. Nedochovala se o nich žádná písemná dokumentace. První z těchto oprav se uskutečnila v padesátých letech, kdy bylo k varhanám instalováno elektrické čerpadlo vzduchu. Další opravu provedl varhanář Josef Stavinoha z Valašské Bystřice v r. 1976 před oslavami stého výročí postavení střítežského kostela. Žádná z těchto oprav nezasáhla do charakteru nástroje.

V roce 2004 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR střítežské varhany za kulturní památku.

V průběhu roku 2005 byly varhany restaurovány nákladem 1 176 300,- Kč pod dohledem odborníků z Národního památkového ústavu a orgánů památkové péče Zlínského kraje. Restaurování nástrojové části varhan provedli restaurátoři Josef Poukar a Jan Eliáš. Varhanní skříň restaurovali Filip Kolomazník a akademický sochař Vítězslav Kolomazník.

Restaurátorským zásahem byly z varhaní skříně odstraněny nepůvodní nátěry, byly opraveny praskliny, skříň byla asanována, petrifikována a byla obnovena původní povrchová úprava světle zelené barvy. Zlacení řezeb bylo očištěno a vyleštěno achátem. Dřevěné části nástroje byly očištěny, opatřeny asanačním nátěrem a petrifikovány, kovové části byly očištěny a konzervovány a bylo obnoveno veškeré okožení. Byly opraveny klávesnice a manuálové klávesy byly opatřeny novými negativními potahy. Byla obnovena původní polokrátká oktáva v manuálu i v pedálu, prospekt byl osazen novými cínovými kopiemi původních píšťal, kovové i dřevěné píšťaly byly kompletně restaurovány, těla některých píšťal byla prodloužena, tlak ve vzdušnicích byl snížen na 50 mm v.s. a nástroj byl naladěn na 440 Hz v nerovnoměrné temperatuře Neidhardt 1724. Dokončené dílo bylo zkolaudováno 14. listopadu 2005.